Expedice

EI/OK1TN

 

Již poněkolikáté natáčím záběry při startu letadla jako úvod expedice. Tentokrát digitální kamerou, aby byl záznam kvalitnější – kdyby ho náhodou chtěli v televizi. Začíná to ale podezřele. Nikdo neprohlíží dlouhou bednu s anténami vážící 23 kg a nikdo nezpochybňuje můj cestovní pas ani nepožaduje příslušný obnos v cizí měně. Letadlo nabírá mírné zpoždění kvůli postřiku křídel nemrznoucí směsí. Panu Tau se to nebude smekat. V Boeingu 737 se line irská angličtina a já sedím sám, listuji magazínem Koktejl, kde autor na několika stranách popisuje, že pocházíme z keltských národů jako Irové a že název Bohemia je irského původu. Dokonce i moje milovaná Jizera má prý keltský základ – IZER, „rychlá řeka“.

Jídlo vítaně krátí dlouhou chvíli, ale sotva je po něm uklizeno, klesáme a přistáváme v Dublinu. Pro mě nová země DXCC.

Už cestou z letadla do celního prostoru mi přichází SMS od Honzy OK1FWC, že čeká u „mluvícího bodu“ (speaking point). Po dvou SMS a několika pádech mé bedny z vozíku už si podáváme ruce. Hlásí změnu plánu – místo k němu do Wicklow jedeme rovnou 60 km od Dublinu k EI2JD. Cestou probíráme plán na následující den. Je čtvrtek a do CQWW 160 mám dva dny na stavbu GP a instalaci zařízení. Thos EI2JD na nás čeká a místo Jacka Danielse nabízí teplo u krbu a čaj.

Domek, ve kterém budu následující čtyři dny pobývat, má pohádkový vzhled s doškovou střechou. Nízké stropy působí útulně a malými okénky je i do tmy vidět měsíční odlesk stříbrné mořské hladiny. Uvítací ceremoniál a seznamování se protáhly téměř do rána, a tak usínám příjemně unavený a zvědavý na další den.

Ráno snídám téměř jako doma – nadívané kolibříky a medovinu. Posilněni se pouštíme do kompletace dovezených částí GP: 15m duralové trubky, 4m a 10m laminátového teleskopu a prodlužovací cívky. Návrh elektrického prodloužení od Vaška OK1VD pasoval znamenitě. Část radiálu jsme při odlivu (±2 m) natáhli do moře. Odpoledne jsme na sousedově poli, s jeho svolením, instalovali 140m beverage pro příjem stanic z USA. Montáž druhého směrem na Japonsko jsem nechal na další den.

S příchodem tmy připravuji zařízení. Instaluji filtr do vypůjčené IC756, propojovací kabely, stahujeme novou verzi CT a ochutnávám irské speciality. Thos EI2JD vychovává dceru sám, a tak se naučil výborně vařit. Jsem nadšen – tradiční jídla potomků Keltů se obdivuhodně shodují s mými chutěmi. Jen to pivo moc neumí a chléb náš vezdejší už také zapomněli péct. I tak zbývá mnoho pokrmů, které jsem nestihl ochutnat, ale podle vyprávění se není čeho obávat. Před závodem jdu na tři hodiny spát. Probouzím se hodinu před startem, dávám si kávu a seznamuji se s pásmem. Už v jedenáct se někteří šílenci snaží udržet kmitočet nesmyslným céqováním. Zkouším klíč, lineár ACOM 1000, kontroluji PSV na vertikálu – a přichází první závada. Beverage neposlouchá ani nešumí. Bereme baterku od souseda, gumovky a pláštěnku a vyrážíme na obchůzku. Už první paprsky světla odhalují problém: beverage sežraly krávy. Soused nic zlého netuše otevřel přístup irskému skotu i na výsostné území „beverage field“. Co naplat – budu poslouchat na GP.

V 00 UT projíždím pásmo, zaznamenávám do pamětí šílená tempa S50M a HG3DX a v klidu dělám první QSO. Dovolávám se dobře, ale USA nejdou. Nejen že mě nechtěli pustit na KP2, ale ještě ke všemu nejsou slyšet. Střídavě hledám násobiče a střídavě dávám výzvu. Ráno mám v logu 590 QSO. Není to mnoho, ale ani málo. Spokojeně jdu spát.

Odpoledne mě budí návštěva dalších EI hamů. Vyptávají se, jak je to u nás a jestli je pravda, že máme lepší pivo než oni. Přitakávám a dodávám, že i chleba a určitě hezčí holky. Asi jsem se dobře neuvedl, ale byl jsem rozespalý, tak si mysleli, že si vymýšlím. Potěšil mě jejich zájem o naši pastičku, takže jsem i trochu obchodoval.

V 16:00 slyším silně EY8MM a A45WR. Po asi padesáti voláních to vzdávám a kontroluji anténu. PSV dobré, radiály pod přílivovou vodou, tak jdu céqovat. O dvě hodiny později dělám zmíněné stanice na první ťuknutí a k tomu na výzvu A61, YA8, JT1. Náhlá proměna pásma je dána polohou Irska – z Clogherheadu na Bradlec je to 1600 km. V noci se pásmo otevírá na USA, ale evropské stanice už dávno vyrábějí pileupy z výživného směru. Ráno dělám stanice ještě chvíli poté, co Evropané už marně volají CQ.

Po vypitém Red Bullu mi narostla křídla a špatně usínám. Odpoledne se střídá návštěva za návštěvou, takže už vím, jak se stříhají ovce a jaké jsou nejlepší mušky na zdejší pstruhy.

Večer se pásmo otevírá opět později, v době, kdy stanice od Středozemního moře už pileupují. Využívám své posluchačské číslo EI15773 a slyším VK6HD a poté evropskou ZOO. Upouštím od záměru udělat nový násobič a snažím se marně dovolat na HA5A 599+30 dB – asi má jen vysílač.

Kolem osmé večer zvyšuji hodinový rate na 150, ale bohužel jen na zhruba hodinu a půl. V noci přibývá několik nových zemí – VP5, HI8, PY0 – a také nové provincie Kanady. Vzdávám boj o V31LJ, PJ6, V2, V47. Ráno mám v deníku 1080 QSO. S vědomím rezerv nastavuji budík na 11 hodin a jdu spát.

Nedělní odpoledne probíhá podobně, jen s krátkou návštěvou nedalekého rybářského přístavu. Fotím se s Thosem u rybářské lodi, zdravím pět tuleňů, kteří tu mají domov a vlastní jména. Obědvám další specialitu – restovanou vepřovou kotletu s jablečným pyré. Hned první sousto rozptýlilo moje obavy. Nejen že to bylo výborné, ale s další zeleninovou oblohou jistě i zdravé. Nástup na poslední směnu a opět pozdější otevření pásma. Střídám CQ a hledání násobičů a v závěru dělám dva nové státy. Celkem mám v logu 1271 platných QSO, 70 zemí DXCC a 27 států a provincií. Jsem spokojen, i když rezervy jistě byly. Rádio nebylo z nejlepších a přijímací anténa pro potlačení rušení je nezbytná. Můj hostitel místo irské whisky nabízí čínskou specialitu a docela dobré pivo. Tak končí mé první vysílání ze zelené země – Irska.

V pondělí využívám pozvání na výlet a návštěvu muzea Newgrange. Procházíme perfektně upravenou galerií a sledujeme film o poslání mystického pohřebiště, které je o tisíc let starší než světoznámý Stonehenge. Památek o historii Irska mnoho není, ale ty, které mají, jsou opravdu velmi staré. Cestou zpět míjíme karambol – namrzlo, a to tu málokdo zná. Zvu Those na oběd a konečně ochutnávám irskou specialitu – černou čtrnáctku Guinness. Zvyk je zvyk, a tak zůstanu u desítky Klášter. Odpoledne balím, večer nasedám do auta Honzy OK1FWC a jedu k němu do Wicklow, kde přenocuji. Ráno v 07:00 odlétám směrem do Bohemie, dávné pravlasti Keltů.

Děkuji všem za navázaná spojení v CQWW 160 m a zase někdy odjinud. 73 EI/OK1TN

 

fotky z expedice

zatím nejsou k dispozici

deník z expedice

není k dispozici

 

© 2026 Slavomír Zeler - OK1TN | vytvořil F&S