Expedice

KP2/OK1TN - St. Thomas

KP2AD další zemí, kterou jsem hodlal atakovat v rámci činnosti OKDXF byla US Virgin Isl., jmenovitě malý ostrůvek v souostroví Svatého Tomáše. Na ostrově prozaického jména Vodní, kde žádná voda nebyla, žil byl Luboš Sudek se svou rodinou. On - původem z Turnova - a jeho žena Helena z Karlových Varů zakotvili na tomto odlehlém místě v Karibském moři, aby vychutnali zdejší klima. O tom, jak si vychutnávali klima později, protože termín radioamatérské návštěvy byl po několika desítkách let a mnoha spojeních s KP2AD domluven, a tak nastaly přípravy s vybavením expedice, zajištěním letenek, přesvědčením rodiny a firmy, že mohu odjet a podobných maličkostí. Termín byl stanoven na období CQ WW contestu - telegrafní části. V této době končí období hurikánů a nastává zimní období s příjemnější teplotou pro Evropany. Historie ostrova je obdobná s ostatními karibskými ostrovy, s rozdílem, že tyto zůstaly pod vlivem USA a můžete si zde koupit i náhradní díl do pračky. Ostrov má dnes asi 100.000 obyvatel, převážně černých Afričanů, kteří žijí na třech ostrovech - St. Croix, St. Thomas a St. John. Jde o skupinu 65 ostrovů v souostroví Malých Antil, jejichž rozloha je 344 km čtverečních. Jejich povrch je nížinatý nebo jen průměrně zvlněný. Tropické podnebí je vhodné pro intenzivní zemědělskou výrobu. Hlavním zaměstnáním převážně černošského obyvatelstva je však poskytování služeb pro turisty. Ostrovy objevil Kryštof Kolumbus v roce 1493 při své druhé plavbě. Osudy těchto ostrovů a život na nich byly dramatické a styl života se měnil podle majitelů. Dnešní život je hlavně ovlivněn turistickým ruchem, který přináší obživu ostrovním obyvatelům. První obyvatelé - indiáni Arawak - byli později snědeni výbojnými Kariby, kteří přišli z Amazonky. Dánové, první evropští dobyvatelé, mají na americkém St. Thomas svůj vliv dodnes. Bílí osadníci, tzv. Frenchíz, se celá léta ženili a vdávali mezi sebou a dnes trpí nemocemi králů jako dna a pod. Osud ostrova byl zpečetěn prodejem Americe v roce 1917. Další velké změny následovaly přijetím zákona o právu na sebeurčení a nezávislost VS OSN a právem vyslat jednoho zástupce bez hlasovacího práva do Kongresu USA. Správním střediskem je Charlotte Amalie na St. Thomas. Úřední řečí je angličtina, která v podání černých obyvatel vypadá jako maďarština s etiopštinou. Měnou na všech ostrovech včetně Britských je US dolar. Po mé první návštěvě bylo jasné proč je karibská oblast tolik navštěvována radioamatéry. Posuďte sami - z USA na St. Thomas létá několik linek denně a ze St. Thomas můžete letět nebo jet lodí na kterýkoliv ostrov od VP2V až po 9Y4. Cesty jsou díky obrovskému turistickému ruchu velice jednoduché. V důsledku blízkosti moře je funkčnost antén zaručena a když k tomu přičtete 3 body za spojení s Evropou, je účast v závodech milým zpestřením dovolené na „paradise islands“. Díky výhodné poloze a klimatu je tu všude množství nejrůznějších lodí a lodiček. Některé zde končí pouť kolem světa, jiné ji zde začínají, někteří nadšenci si nechají dopravit svou loď třeba z Evropy, aby zde vychutnali plachtění po vlnách Karibiku. Mezi lodičkáři je mnoho majitelů koncesí, ale využívají je pouze v případě nouze nebo vůbec. Také se tu pořádá množství nejrůznějších soutěží a závodů. Jeden významný se odehrál při mé návštěvě - Chalenger Cup. Význam tohoto závodu je tak veliký, že se mu podřizuje naprosto vše. Také je to velká příležitost pro sponzory jak se prezentovat a mnoho z nich toho využívá. Jednu samolepu Alcatelu jsem přilepil na loď Francouzů a tak jsem dostal našeho sponzora do tamější televize. Zbývalo doplnit zavazadla o spoustu maličkostí, jako lampičku, holení, dráty a kabely, počítač, antény, transceiver, pastičku a sluchátka, ale i o becherovku jako vstupenku do Sudkova domu. V úterý 20. listopadu mě syn OK1-22349 odvezl na letiště a s matičkou Prahou jsem se rozloučil na celý měsíc. Oblečen do zimního jsem nastoupil do letadla OK-HB9-W-KP2. Cesta proběhla bez větších problémů a tak následující den jsem byl uvítán dalším členem OKDXF Lubošem KP2AD na letiši v St. Thomas, kde bylo večer v devět hodin místního času 30°C. To jsem již zimní oblečení schovával, aby si místní nemysleli, že mi šibe. Zajímavé bylo, že v letadle ze švýcarského Curychu do americké Atlanty vedle mě seděl pán, který měl předky z Mělníka, a paní na letu z Atlanty, která se jela podruhé vdát a prožít líbánky na St. Thomas, měla babičku z Prahy. Na samotném ostrově, když jsem tahal beveridge na EU, jsem míjel dům, na jehož zápraží telefonovala paní z Prahy s domovem - pochopitelně česky. Slušně jsem pozdravil a tahal jsem dál. Tak jsem nabyl dojmu, že Ameriku nedobyl Kolumbus, ale Jan Žižka z Trocnova. Jenom mi vrtalo hlavou, jestli práčata nebyli černoši. Týden, který jsem měl na přípravu do contestu, jsme s panem domácím věnovali opravě stávajících antén a stavbě nových. Koncem týdne jsme vylepšili anténní farmu o slopper dipol na 40 metrů, slopper dipol na 30 metrů, 3/4 lambda na 160 metrů, nastavili jsme o 1,5 m vertikal pro 80 metrů a instalovali asi 400 metrů beveridge drátu jako přijímací ant. To vše v tropickém vedru a v džungli, kde jsme cestu pro beveridge vysekávali mačetou. Díky slanému vzduchu, který vane od moře, je zde zdrávo, ale sletovat dva měděné dráty je velké umění. Každý rezi přístupný materiál velmi rychle koroduje a tak třeba koaxiály hnijí, i když je dobře zaizolujete. O to lépe fungují radiály, které musíte ze stejného důvodu vyrobit dostatečně silné. Během odpočinku jsem pilně pileupoval na všech možných pásmech, abych poznal podmínky pro blížící se contest. Je to vždy moc a moc důležité, protože v době, kdy to nečekáte, chodí směry třeba do Pacifiku a zbytečně utečou násobiče. Na 160 metrové pásmo jsme natáhli beveridge na Evropu. Pan domácí říkal, že tento typ antén na ostrově nefunguje. Potom, co jsme zvolili jinou barvu drátu, jsme byli oba rádi, že se mýlil a Evropu slyšíme lépe než na GP. To, že nefungoval delta loop na osmdesátku, bylo způsobeno pro změnu drátem modrým. Před samotným závodem jsem se musel zúčastnit párty, kterou pořádají domácí, kteří přijedou na ostrov prožít pár měsíců dovolené po dřině na newyorských burzách. Ani jsem nepociťoval jazykové problémy, protože se všichni děsně zubili a mluvili jeden na druhého, ale moc se neposlouchali. Samozřejmě se pilo a jedlo, bohužel jitrnice neměli, ale ochutnal jsem jakési placky a chutnaly stejně jako ty, které jsem coby kluk kradl mámě z nudlí a dával je péct na kamna. Nakonec jsem zjistil, že zmiňované placky slouží pouze k nabírání a servírování různé dalších pamlsků. Den závodu se blížil a tak jsem uvítal, že paní domácí bylo jasné marné úsilí zvát mne na další párty a hlavně - že potřebuji dost kafe a studeného pití. Než jsem vyrazil do závodu, stačil jsem se porozhlédnout po ostrově. Po několika hurikánech je to tu zničené, ale přál bych vám vidět ta contestová místa. Výhled na moře z místních kopců a 360° volno. Dalo by se tu i bydlet, ale není tu hospoda ani národní výbor. Je tu mnoho opuštěných domů a v některých ještě hraje televize. Pokud majitel dostane zaplaceno od pojišťovny, ani se nepřijede podívat, který program hraje. O další zajímavosti se pokusím zmínit ve vážnějším duchu. Fakt, že vodní ostrov je spojen s hlavním ostrovem pouze desetiminutovou plavbou lodí, má své výhody a nevýhody. K nevýhodám patří to, že vše - od jídla až po písek na stavbu domu - musíte přivézt. To je hlavně v případě zmíněné stavby velmi namáhavé a vyčerpávající, také díky teplotám, které v létě dosahují více jak 40°C. Další nevýhodou je neexistence obchodu a dalších služeb. To znamená, že musíte být dosti soběstační a silní. To, co dokázali moji hostitelé, je nad naše chápání. Představte si to - na St. Thomas koupíte pytel cementu. Ten naložíte do auta, odvezete do přístavu, přeložíte na loďku, převezete na ostrov Water, vyložíte z lodi na druhé auto, převezete k domu - a tam vám ztvrdne. To se týká všeho, co na vodním ostrově potřebujete. A teď si představte, že přijde hurikán a musíte to podniknout vše znovu. Sudkovi to zvládli třikrát a - jak říká Luboš KP2AD - „Ještě jeden hurikán a stěhuji se jinam“. Mnohým Američanům chybí taková trpělivost a obětavost, že tu není nikdo, kdo by je podrbal na zádech, že po prvním hurikánu opustí dům a nepřijedou se ani podívat, co že se to stalo. Výhodou je, že na ostrově nemusíte zamykat dům a že máte pocit bezpečí. To, že nemusíte mít číslo na autě, je trochu legrační, ale ušetříte za daně. Na tomto ostrově žije stabilně asi dvacet rodin a všichni se navzájem znají. Na sezónu, která začíná v závěru období hurikánů, sem převážně z USA přijede několik desítek dalších majitelů domů, aby zde strávili Vánoce a několik týdnů nebo měsíců, a opravili hurikánem poničené příbytky. Je to tak, jako když Pražáci jezdí na chalupu k Berounce. Hodina nultá odbila a odešel lineár. Nefungoval pouze na 28 Mhz, tak jsem to strávil s tím, že na desítce pojedu se 100 W na násobiče. Celý týden před závodem večer místního času se pásma zavřela a chodilo to pouze na spodních. Nyní - po startu - to chodilo všude, včetně desítky. Tak jsem zvolil taktiku spodních pásem první den a druhý den, až uvidím jak jsou otevřená vrchní pásma, tak to přehodím. Nedokázal jsem se odtrhnout od pileupů a tak jsem prošvihl spoustu násobičů. Pileupy byly vždy a kdekoliv od 160 do 10 m. Není to výbavou (doma mám přibližně srovnatelnou a takové návaly stanic jsem tam nikdy nezažil). Ani na OK5W, kam jezdím na závody a kde je vybavení lepší, jsem takové pileupy nezažil. Svádělo to k CQ, ale - jak se ukázalo - násobičů bylo málo. Celkem jsem navázal 3212 QSO, což vyneslo 4,1 miliony bodů. Na naše poměry dobrý výsledek, ale to neplatí na KP2. Pozitivně jsem zjistil to, co amatéři z USA vědí dávno. Z Karibiku se dá vyhrávat. Udělal jsem maximum co jsem si myslel, že mohu udělat, ale bylo to málo, hlavně co do taktiky. Také to, že jsem si zvykl dělat násobiče podle clusteru, tady nefungovalo, protože cluster tu není. Snad příští rok , protože Luboš viděl mé zklamání a řekl, že příště to bude lepší. Contest odezněl a po nutném odpočinku jsem pokračoval ve studiu podmínek šíření, života na ostrově a hlavně v přípravách na návštěvu dalšího karibského ostrova. Protože na získání koncese je třeba poslat žádosti předem, zůstaly ve hře dva ostrovy - J6 St. Lucia a J8 St. Vincent. Vzpomněl jsem si na dávné QSO s J88AM a zkusili jsme s Lubošem získat telefonní kontakt. První zprávu - že J88AM stále existuje - jsem získal na Caribic NETu na kmitočtu 3815. Číslo, které mi předal J68AB, bylo špatné, ale po několika telefonátech se podařilo získat to správné. Marry Bernard J88AM byla milá a slíbila, že se pokusí najít pro nás dobrý hotel, kde nám povolí nainstalovat antény a zajistí značky na místním PTT. Ve středu devátého prosince jsme se my dva, KP2AD a OK1TN, vydali na expedici na jeden z karibských ostrovů, na ostrov Svatého Vincenta. Na letišti v St. Thomas jsem musel aktivovat kameru a počítač, zda nenesu do letadla bombu a nejsou to pouze atrapy, ve kterých je ukryt Semtex. Natočil jsem jako obvykle start a zamířili jsme na jih. Mezipřistáním na V4 na St. Kits jsem se ujistil, že je to další možné expediční místo, dokonce blíže než J88. Další zastávkou a přestupní stanicí byla Antigua V2. Přímo na velmi frekventovaném letišti stojí tři obrovské logpery anteny, které musely fungovat určitě od 3,5 Mhz. Přílet na St. Vincent proběhl bez komplikací, větších výkyvů a vzdušných turbulencí a kolem osmé hodiny večerní jsme stáli na půdě další DXCC země. To, že jsme byli jediní bílí cestující, usnadnilo naši identifikaci a po vyplnění přihlouplých formulářů a vyžádání si tužky jako suvenýru jsme přistoupili k celnímu odbavení, ze kterého jsme měli obavy. Protože naše „stereo rádio“ mělo strašně moc knoflíků a „antény na televizi“ byly dlouhé, zdálo se, že odbavující muž se nechtěl kompromitovat neznalostí a tak nás po ujištění, že ty podivné věci zase odvezeme, pustili za turistickou čáru. Před letištní budovou, která připomínala domek autobusové zastávky, nás čekala bílá paní a tak v domnění, že je to Mary Bernard, Luboš na ni spustil příval českých slov, ale paní reagovala až na angličtinu. Ta pravá J88AM se objevila záhy, pozdravila nás v mateřské slovenštině s ujištěním, že se uvidíme později. Odjeli jsme do našeho hotelu. Samotná cesta byl velký zážitek nejen proto, že se tu jezdí vlevo, ale také proto, že jsem měl dojem, že jedeme skalními stezkami do hor, kde Rastaferiáni pěstují marihuanu. Po příjezdu a obhlídce okolí jsme zjistili odstrašující věci. I přes noc, která skrývala mnohá překvapení, jsme viděli, že jsme v kaňonu a kolem nás jsou stovky dalších domků a ze tří stran vysoké napětí, na které se při výskoku dalo dosáhnout. To, že se nikde nedá instalovat anténa, jsme zjistili při ranním rozbřesku a tak jsme vyslovili přání se přestěhovat. Po ujištění, že v této lokalitě opravdu nemůžeme provozovat naši expediční činnost, jsme se rozjeli na telekomunikační úřad pro koncese s vidinou, že po cestě najdeme lepší QTH. Na telekomunikační ministerstvo jsme jeli se zaměstnancem Mary, který nám měl pomoci získat potřebná povolení. Na úřadě v době úředních hodin nikdo nebyl a tak jsme čekali. Po půl hodině (v této zemi nedlouhé době) přišla paní a náš průvodce se do ní pustil, že to a to a proč tu není. Cecilka, jak se paní úřednice jmenovala, se zdravě naštvala a nechtěla s námi vůbec mluvit. Náš průvodce šel zaplatit poplatky a KP2AD se diplomaticky dal do řeči s Cecilkou. Po chvíli komplimentů a výměny informací o počasí jsme získali spojence a po příchodu generálního tajemníka nám přiřkla koncesi J8OK a J8OB. Napsali nám to na malinkatý papírek s ujištěním, že koncese budou připraveny druhý den a že můžeme klidně vysílat. Během této diplomatické mise jsme dostali nabídku na ubytování ve 25 km vzdálené oblasti, kde byly nepoužívané domky pro turisty. Nezbylo než se tam jet podívat. První obhlédnutí bylo příznivé a přesto, že oblast byla opuštěná, přijali jsme tuto lokalitu za místo pro expediční vysílání. Majitelé nám slíbili, že s ohledem na naši bezpečnost tu s námi někdo zůstane. Vrátili jsme se do hotelu (rodinného domečku), spakovali si naše nádobíčko a hurá k moři stavět antény a především - vyvěsit českou vlajku a navázat na tradice kolonizátorů, kteří tak dávali najevo kdo zrovinka je pánem na ostrově. Místo bylo s ohledem na prostor dobré a tak jsme za několik hodin navázali první spojení s EM1HY, který pracuje z Antarktidy. První noc jsme přečkali bez vody a jídla, ale druhý den, zatímco jsem sestavoval hábéčka Zachovky, odjel Luboš na nákup. Dostali jsme rezavou ledničku, která chladila, rezavý vařič, který vařil, utrženou sprchu, která sprchovala, moře v okolí šumělo a tak jsme vlastně měli vše, co potřebujeme k vysílání. Večer začínal desítkový ARRL contest a tak jsme z 12 metrové antény vyrobili anténu na 10 metrů. Nainstalovali jsme ostatní equipment a prohlíželi pásma. Contest začal jako obvykle v 00:00 a do tří hodin světového času jsme navázali několik desítek QSO s jihoamerickými stanicemi. Další otevření v deset hodin již umožňovalo navazovat spojení s ostatními kontinenty. Evropa se dala vyrábět velmi snadno, zato obvyklý výživný směr na USA jsme měli přes dost blízko situované 1200 m vysoké hory. Bohužel druhý směr s velkou hustotou stanic - Japonsko - je ve směru na Evropu a tím vlastně za neprostupnou hradbou ješitných a neukázněných Evropanů. Jedna příhoda na ukázku: potřebuji číslo od G4BGV, opakuji je již potřetí, protože HB9FAX neustále volá a je o 20 dB silnější a stále neberu. Po zpomalení a několika „pse as a QRX“ to vzdávám a mažu předchozí QSO, u kterého mi chybělo číslo. To, že Italové volají stále, již beru jako samozřejmost a snažím se mezi jejich voláním dělat spojení další. Dá se tak pracovat, ale je to velmi únavné a i KP2AD mění bez ohlášení kmitočet, pokud pileup přesáhne únosnou mez. Myslím, že se koncese vydávají bez potřebných znalostí Q‑kódů a zkratek a to i v České republice. První den jsme končili na čísle 1.289 spojení. Druhý den jsme již využívali znalosti otevření desítky a loupali násobiče. V noci jsme zvyšovali skóre nekonečným zástupem jihoamerických stanic a vyhledáváním násobičů longpásového směru. Po uzavření desítky jsme ještě navazovali spojení na osmdesátce a k ránu jsme se zúčastnili OK DX rundy. Bohužel to skončilo neukázněností našich stanic, a tak jsme se přeladili na 28 Mhz a čekali na otevření desítky. Závod jsme skončili 2.393. spojením a konstatováním, že příště to bude lepší. Jenom nevím, zda to bude ještě někdy na Svatém Vincentovi, kde to chodí určitě lépe než na Bradlci. Během závodu se samozřejmě přihodila spousta věcí. Navštívil nás soused, který pocházel z Irska a byli jsme pro něj zpestřením jeho santvicentského života. Zavrtáním magnetu do písku na pláži mě přesvědčil, že je magnetický, ale že je původcem tajemných hlasů u něj v domě, o tom už mě nepřesvědčit nedokázal. Dal jsem mu najevo, že mám o tom odlišné mínění a tak zavedl řeč na jiné taje. Poté nás pozval na pivo a odešel venčit pejsky. Další návštěvou byl pastevec, který své hovězí svěřence vodil k napajedlu přes naše území a vždy zpřetrhal beveridge antény, které jsme instalovali v mezičase závodu. Při opravách, které jsme pak prováděli většinou v noci bez veřejného osvětlení jsme museli ke vchodu naplnit kýbl s vodou na opláchnutí „hmoty“, do které jsme co chvíli šlápli. K oceánu jsme to měli asi třicet metrů, bohužel koupání bylo velmi nebezpečné vzhledem k vysokým vlnám, které neustále dorážely k našemu břehu, tak jsme tam alespoň ukončili několik radiálů od 19 metrů vysokého vertikálu. Na jednom místě, kde moře vyvrhovalo své oběti a spoustu harampádí, jsme našli kostru hlavy velryby. Pořídil jsem z takové vzácnosti dokument. Také jsem nafilmoval jak lehce šplhali kluci, kteří přišli na kokosové ořechy coby zdroj vody k napití, po palmách. Na ostrově St. Vincent žije velké množství tzv. Rastaferiánů, kteří vysoko v horách pěstují marihuanu, tzv. ganja. Tu nemají pouze pro vlastní potřebu, ale hlavně k vývozu, nejvíce do USA. Naše návštěva se odehrála v době, kdy US Navy podnikala velmi rozsáhlou akci na zničení těchto plantáží. Obří helikoptéry, které zajišťovaly tyto operace, létaly neustále nad našimi hlavami a bylo je slyšet i pod sluchátky. V místním tisku jsme se mohli dozvědět jak úspěšné jsou denní nálety a kolik sazenic ten den bylo zničeno. Na konci celého snažení byl výsledek 950 tisíc zničených rostlin a 150 tisíc sazenic, což představuje několik milionů dolarů. Ne všichni obyvatelé ostrova byli nadšeni a mnozí nesouhlasili s postupem vlády, protože pro mnoho lidí je to jediný zdroj výdělku. Já jsem viděl, že půda je úrodná a v tomto klimatu by se dalo pěstovat velké množství užitečnějších rostlin, banány a pomeranče nevyjímaje. To ale znamená více práce a déle to trvá, než se dostaví úroda. Rozhodně by to vylepšilo úroveň místních obyvatel, která je dost nízká. Také jsem nabyl dojmu, že místní obyvatelé nejsou tak přátelští jako při naší expedici v Pacifiku. Ale zpět k našemu poslání na ostrově. Po úspěšném desítkovém contestu jsme opět změnili HB9CV na 24 Mhz a pokračovali v expedičním provozu. Luboš většinou na SSB a já raději na telegrafu. Zájem byl o doplňková a spodní pásma a tak jsme dohadovali skedy, přelaďovali se z pásma na pásmo, měnili módy a kromě jednoho dopoledne, kdy jsme si částečně prohlédli město Kingstown, jsme takto trávili náš limitovaný čas. Jeden sked na stošedesátce proběhl tak, že jsme se s OK1AWZ volali a nic. Během několika desítek vteřin jsme si vyměnili RST, následně zavolal OK1RD a podmínky skončily. Komplikované bylo, že jsme pro toto pásmo museli sundat GP, navázat na vrchol drát a doladit na 1,8 Mhz napínáním přes palmy. Na třiceti metrech jsme z jedné palmy spustili sloppper dipol a chodil také velmi dobře. Všechna ta chodivost je díky moři, které tvoří dobrou zemní rovinu. O ostrově jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací, jako třeba že bambus se má řezat při úplňku, že na ostrově jsou dva stromy, jejichž plody jsou vynikajícím kořením při úpravě ryb, že se těší na návrat studentů z Kuby, kteří přivezou starnické zkušenosti pro rozvoj ostrova, že bílí nemohou pomoci, protože chtějí pouze vykrást banky, kokosové mléko je nejlepší afrodisiakum, ale také to, že majitelé ostrova se měnili z Francouzů na Angličany a to hned osmkrát. To musí být zmatek v hlavách obyvatelů - ani se některým zprávám nedivím. Nejvíc mě mrzelo, že si nevzali žádné poučení z kuchyní obou zmíněných zemí. Luboš přesto tvrdí, že to není tak špatné, protože vaří svoje pivo, které se dá pít. Při naši jediné návštěvě hlavního města jsme navštívili pevnost, která je na nejvyšším místě ve městě. Dnes je tu museum s obrazy, které dokumentují vývoj země od práce otroků na plantážích cukrové třtiny až po revoltu a osvobození. Na stejném místě stojí pozůstatky nemocnice, kde se shromažďovali nemocní leprou, vedle dodnes funkční ženská věznice. Při nákupech jsme postrádali klimatizované obchodní domy na KP2 a na tržišti jsme viděli prodávat rybičky do akvária, boty i čerstvý salát. V obchodech již připravovali vánoční výzdobu a k mému úžasu na jedličkách viseli černí andělíčkové vedle bílých Santa Clausů. Poslední dva dny jsme již pracovaly bez porouchaného lineáru a poslední noc s jedinou anténou na třicet metrů. Celkem jsme navázali 4.059 QSO. Při návratu jsme viděli z letadla všechny známé ostrovy J3, J6, J7, V2, V4, FM, FG, FS, atd. St. Kits se mi velmi líbil svou zelení a rovinami, kde se dají určitě tahat dlouhé beveridge antény. Na St. Thomas jsme přiletěli odpoledne a taxikáři nás velmi neochotně dopravili do mariny, kde má Luboš svou loďku - dingu. Po té jsme přeložili bagáže do auta bez čísla a odjeli domů. Tedy KP2AD odjel domů a já na další část návštěvy. Jeden den jsem se svými hostiteli navštívil ostrov St. John, který patřil Rockefelerovi. Ten věnoval část ostrova státu s podmínkou zřízení rezervace. Tak se stalo a tento ostrov je proti dvěma ostatním velmi hezký a udržovaný. Na tomto ostrově je rovněž klášter Moravských bratří, který má po hurikánu novou střechu i fasádu a vypadá velmi hezky. Další moje návštěva byla již velice vánoční a tak jsem utratil něco dolarů za dárky a zahájil demontáž a pakování zařízení. Antény včetně koaxiálních kabelů jsem uložil do sklepa, ze žerdi stáhnul českou vlajku, škorpiona, který mě chtěl kousnout, jsem za trest vlisoval do knihy diplomů. Naposledy jsem pozdravil palmy, buš a žluté kosáky, vykoupal se v moři, s Lubošem si zavdal gin s tonikem a usínajíc jsem hodnotil naši dx aktivitu. Doufám, že se mi zase bude zdát o Pictairnu. V pondělí 21. prosince mě KP2AD odvezl na letiště a já nastoupil zpáteční cestu ze St. Thomas do Atlanty, Zurichu a do Prahy. Na Ruzyni nebyla dechovka ani novináři. Zato jsem si šlápl do sněhu a navlékl zimní oblečení aby okolí neřeklo, že mi šibe. Celkem jsme navázali 11.205 spojení, získali důležité informace o získávání licencí v zemích Karibského moře, o možnostech cestování i o cenových rozsazích, přejmenovali jsme ulici Kingstown na Street Járy da Cimrmana. J8OK platí do prosince roku 1999. Je tedy možno ji využít při další návštěvě, která se má uskutečnit někdy v následujícím roce. I touto cestou děkuji za spojení všem protistanicím, které věděly co je QRX, AS, only DX atd. Příště to bude určitě lepší. Slávek OK1TN, J8OK

fotky z expedice

         

deník z expedice

k nahlédnutí zde
 
© 2024 Slavomír Zeler - OK1TN | vytvořil F&S