osobní stránka
OK1TN
Slavomír Zeler
Bačalky 3, 50723 Libáň

Expedice

3V8BB - TUNIS

Rozlohou je Tunisko přibližně dvakrát větší než Česká republika, čili přesně 163 610 km2. Státní zřízení: republika Vznik: 20. března 1956 (nezávislost na Francii) Prezident: Zine El Abidine Ben Ali (od 7. listopadu 1987) Premiér: Mohamed Ghannouchi (od 17. listopadu 1999) Měna: tuniský dinár (TND) Podnebí země je středomořské subtropické, což znamená horká léta a mírné zimy. Povrch je tvořen na severu pohořím Atlas, dále nížinami a slanými pánvemi - šotty. Na jihu je plošina Dahar a poušť Sahara. Severní částí Tuniska protéká řeka Medžerda (Medjerda). Nejvyšším bodem je hora Džabal Šambí (1544 m. n. m.) V lesích severní části Tuniského Atlasu roste dub korkový, eukalypt, ze kterých se vyrábí korek a eukalyptový olej na vývoz. Většina divokého povrchu Tuniska porůstá na severu suchá makchie (křoví), uprostřed suché travnaté stepi, solná jezera a na jihu pouště. Počet obyvatel: 10 074 951 (79. na světě, odhad 2005) Hustota zalidnění: 62 ob. / km² (136. na světě) Jazyk: arabština (úřední a obchodní), francouzština (obchodní) Náboženství: islám 98%, křesťanství 1%, judaismus a jiní 1% Návratem z Jihoafrické republiky jsem zakončil jednu významnou epizodu v získávání zkušeností, které nám léta byly odpírány. Vše teprve mělo vypuknout a tak jsem se soustředil na získání finančních prostředků pro rozsáhlejší expedici Několik dnů po skončené misi jsem dostal zprávu od Renaty OK1GB, že se jí podařilo získat povolení vysílat z Tunisu. V té době, to již byla turisticky navštěvovaná země, ale pro radioamatérský provoz nebylo pochopení ani zájem. Musím alespoň krátce popsat co tomu předcházelo. Do Tunisu v devadesátých letech odešel pracovat jako textilní expert můj kamarád, kterého jsem pochopitelně požádal o pomoc při získání koncese. Několik let jsme složitě získávali informace o možnostech. Největší problém byl v tom, že v Tunisu neexistoval úřad, který by takové povolení vydal. Po vzoru finských radioamatérů jsme se snažili pomoci při vybudování stanice a získání povolení pro klubovou činnost. Volba padla na institut v Bir El Bei kde je dnes známá stanice 3V8BB. Myslím, že to bylo naší zásluhou, že právě tam začala radioamatérská aktivita Tunisu. Padlo na to několik broušených váz a jiných pozorností a několik osobních návštěv u ředitele institutu. V době kdy jsme získali příslib provozu školní stanice a připravovali technické zázemí, ozvali se pod námi navrženou značkou Japonci. Bylo to zklamání, a potvrzení že v těchto zemích o všem rozhoduje ten nahoře. Z vynaloženého úsilí se nakonec radovali jiní, ale výsledek, že v Tunisu je opět radioamatérský provoz potěšilo i nás. Vývoj událostí a otevření stanice přineslo možnost navštívit tento radioklub dalším cizincům a aktivovat tuto zemi i v závodech jak to dnes činí Jugoslávec Hrane. To že Renata získala povolení bylo báječné a tak vznikl tým,dokonce s mezinárodní účastí. Ruth IT9ESZ ze Sicílie spolu s Renatou byly první ženy které z Tunisu kdy vysílaly. Cesta do této severoafrické země je díky turistickému ruchu jednoduchá. Nespočet cestovních kanceláří se předhání v nabídkách a tak i ceny letenek jsou adekvátní vzdálenosti. Let trval necelé tři hodiny a cesta taxikem do institutu v Bir El Bei trvala několik desítek minut a 7USD bylo v porovnání s cenami u nás zanedbatelnou položkou v rozpočtu. Je zajímavé jak je vše v těchto zemích složité, nepřesné a nezodpovědné. Nikdo nic nevěděl, nikdo nic neznal a nikdo neměl od ničeho klíče. Teprve po několika hodinách se dostavil vrátný lustficihák který věděl vše a od všeho klíče měl. Druhý den kdy se dostavil manager stanice Muhamed Salhi bylo vše v pořádku a na svých místech včetně žáků. Během dne jsme ale museli omezovat fonický provoz, abychom nerušili výuku v sousedních třídách. Stravování i ubytování bylo přímo v areálu a bylo dobré. Večery jsme v rámci možností trávili v klubovně s malým barem kde se podával neuvěřitelně přeslazený čaj a jedinou neřestí, která se zde tolerovala, bylo kouření vodní dýmky. Problém vyvstal když jsme chtěli využít nočních podmínek šíření. Druhý den našeho pobytu jsme byli požádáni abychom po 10 hodině večer nechodili do třídy k vysilačům neboť to bylo v areálu dívčích ubytoven. My jako muži jsme v té době byli určitou hrozbou a představa že bychom byli několik metrů od pokojů kde spali tuniské dívky bylo porušení tamních tradic koránu. Asi třetí den se našlo řešení a tak se ložnice dívek přesunuli do jiného křídla institutu a my jsme mohli pileupovat i na spodních pásmech což byl neuvěřitelný zážitek. O to zajímavější bylo že dipol pro pásmo 160m byl položen na betonové střeše a signály z dx oblastí včetě USA přicházeli v obrovských silách. Naše ubytování i celý areál byl několik málo metrů od moře. Bohužel v březnu kdy jsme tam prožívali skvělou expedici bylo velmi studené a nedalo se koupat ani v zimním oblečení. Při pokusech o satelitní komunikaci se odporoučel hit tehdejší sezóny IC706 a tak pokusy skončili dříve než začaly. Anténu 13el. yagi jsme darovali radioklubu pro pozdější zkoušky. V té době jsme použili logovací deník SWISSLOG. Bohužel někteří členové výpravy byli schopni zapisovat pouze do papírových deníků a tak jsme posléze všechna spojení přepisovali i s chybami do počítače. Zájem o spojení byl obrovský a tak jsme u zařízení byli nepřetržitě. Jeden den byl ale výjimkou. Z tisíc kilometrů vzdáleného Tripolisu v Lybii za námi přijel Pepik OK1XV. Využili jsme jeho dvoudenní návštěvy a podnikli jsme výlet do hlavního města Tunisu. Prohlídka začala jak jinak než prohlídkou Kartága, zdejšího muzea i dalších pamětihodností. Rovněž návštěva starobylého přístavu, který byl v dobách největší slávy rozhodujícím a strategickým přístavem pro získání vlivu nad severem Afriky. Pepik měl ještě jeden důležitý úkol. Koupit v Tunisu kde jako jedné z mála zemí se jeden den v týdnu mohl koupit jemný alkohol. Po vystání 5km. Fronty jsme zakoupili několik lahví vína a vyslechli tolik příhod, že by to vydalo na samostatnou knihu.

fotky z expedice

deník z expedice

není k dispozici